Pokud my lidé něco potřebujeme, seženeme si to. Najdeme to někde a koupíme si to. A někdy také postupujeme obráceně – něco najdeme, zaujme nás to, koupíme si to a pak pro to nakonec najdeme nějaké uplatnění. A někdy se také ukáže, že není ono běžně využívané uplatnění právě žádoucí, a pak se to zkrátka různě kamufluje něčím jiným, aby byli všichni aspoň navenek spokojení. A tak třeba existuje leknín modrý. Exotická rostlina, která se odedávna používá na mnoha místech po celém světě jako droga. Ne ale u nás. U nás se prodává tato rostlina také, a to kvalitně usušená a zpracovaná, aby si co nejdéle uchovala svůj vzhled, ale ne proto, abychom si z ní míchali nějaké ty opojné lektvary.

Protože se nenašla žádná zodpovědná instituce, která by převzala zodpovědnost za neškodnost této rostliny pro lidské zdraví, a jakákoliv informace o tom, jak se modrý leknín konzumuje, je tedy nejistého původu a nezaručuje případnému konzumentovi vůbec nic. A proč se u nás tedy modrý leknín prodává, když ho jako potravinu nebo potravinový doplněk úřady neschválily a krmit bychom se jím tedy u nás neměli? Pokud jste ho viděli, možná vás to docela udiví. Sehnat ho můžeme proto, že se u nás prodává pro sběratelské účely. Že prý si ho zřejmě někdo umísťuje do svých etnografických nebo botanických sbírek a pak se jím zřejmě kochá.

Což si samozřejmě dokážu představit, ale rozhodně ne v tak hojném počtu zájemců, aby se vyplatilo modrý leknín dovážet a obchodovat s ním. A tak je vlastně jasné, co se u nás děje. Kde je poptávka, tam je i nabídka. A lidé si zřejmě kupují tuto rostlinu formálně ze sběratelských důvodů, aby ji pak použili jinak, pro ně příjemněji. Ale čemu se vlastně divím, že? Vždyť bylo a je tolik jiných situací, kdy jsme my Češi také museli nacházet cestičky, jak získat i to, co jsme neměli získat! V tomto ohledu jsme skutečně mistři.